PROČ BY SE ČESKÝ STÁT RUŠENÍM MALÝCH JAZYKOVÝCH OBORŮ STŘELIL DO NOHY?
No... ne zrovna střelil do nohy, ale kus paty by si uřízl.
Chcete expandovat na nový trh? Podporujte malé jazyky na filozofických fakultách.
Stal se některý váš příbuzný obětí zločinu? Podporujte malé jazyky na filozofických fakultách😊
To trochu přeháním 😊 ale hned vysvětlím, jak to myslím. Každému je jasné, že malé jazyky jako nizozemština, finština, slovinština apod. nejsou zrovna základní kámen české ekonomiky. Ale já bych řekla, že jsou okap. Chrání budovu před vodou – před závislostí na několika velkých zemích. Asi nemusím vysvětlovat, že mít investice na mnoha různých místech je bezpečnější než mít jednu-dvě velké investice.
S Nizozemím, Dánskem, Estonskem a dalšími podobnými zeměmi sice spolupracujeme méně než s Čínou nebo Velkou Británií, ale má to dvě velké výhody: taková spolupráce je jednoduchá a poměrně bezpečná.
Jsem absolventka brněnské anglistiky a baltistiky (s litevštinou a lotyštinou pracuji 17 let), a tak Vám o obchodní spolupráci neřeknu nic z pohledu ekonoma a podnikatele. Ale hodně toho vím z pohledu experta na malé jazyky.
Jednoduše řečeno – my absolventi malých jazykových oborů jsme často jedním z článků řetězce, který vede k obchodní spolupráci a výhodným zakázkám. Často článkem neviditelným. Zaměstnanci, co pak na zakázkách pracují, o nás vůbec nevědí.
Představte si, že jste majitel menší firmy a chcete začít exportovat do Lotyšska. Ale potřebujete někoho, kdo by Vám přeložil dokumenty a řekl vám, jaké to je – jednat s Lotyši. Zkoušíte to anglicky, ale trochu to dře. Jakým jazykem s nimi mluvit? Na co si dát pozor?
Nejspíš napíšete 1) na lotyšskou ambasádu nebo 2) do agentury CzechTrade.
1) Ambasáda vás rovnou odkáže na katedru lotyštiny na pražské nebo brněnské univerzitě. Vedoucí katedry pak váš e-mail přepošle těm studentům a absolventům, o kterých ví, že ten který jazyk umí opravdu dobře, mají komunikační schopnosti a trochu se zajímají o obchod.
V tom je nezastupitelná role malých kateder – nikde jinde nemají takový přehled o tom, kdo s těmi jazyky pracuje a co jsou jeho slabé a silné stránky. Můj bývalý vedoucí katedry třeba ví, že mě může doporučovat na složité překlady a práci s filmaři, ale rozhodně ne na diplomatické a reprezentativní záležitosti 😂
2) A v agentuře CzechTrade se vás ujmou třeba tři lidi, z nichž jeden je absolvent toho oboru. Nebo se s absolventy oboru soukromě poradí, než vám pošle tipy a rady (jak vím z vlastní zkušenosti; já taky funguju jako taková neformální poradkyně CzechTrade 😄 ).
Znalci malých jazyků často v oboru pracují jen částečně (u mě asi 70 % tvoří překlady z litevštiny a lotyštiny a 30 % z angličtiny). Nebo pár let ano, pár let ne. Proto se špatně hodnotí, jestli "pracují v oboru". Jenže pro českou ekonomiku je důležité, aby byli K DISPOZICI, KDYŽ JE TO POTŘEBA.
Nejvíc to bylo vidět, když Litva a potom Lotyšsko vypsaly tendr na výrobce nových vlaků pro své dráhy. Škodovka potřebovala, aby někdo rychle přeložil dokumentaci k veřejným zakázkám.
Litevskou dokumentaci překládal kolega baltista. Lotyšské dokumentace se ujala jedna Lotyška žijící v Brně, já – absolventka brněnské baltistiky - a jedna absolventka pražské baltistiky. Spolupracovaly jsme s tátou, který je drážní inženýr. Díky tomu Škodovka přesně a včas pochopila, co po ní Lotyšské dráhy chtějí, a mohla předložit dobrou nabídku.
Šlo o výrobu mnoha vlakových souprav celkem za 6 miliard korun:
Ta výroba vlaků pro Lotyšsko pořád běží. To znamená, že díky dvěma absolventkám filozofických fakult mají stovky lidí práci nejmíň na 4 roky.
Další příklad? Když jsem tuhle petici sdílela ve FB skupinách, okamžitě jsem dostala zprávu od jednoho litevského podnikatele: „Vy jste česká odbornice na litevštinu? Tak to je super, já bych si v ČR chtěl zadat ve třech továrnách výrobu pro svou firmu, ale radši bych, aby to pomáhal dojednat nějaký odborník.“
Ani nevíte, kolikrát jsem tohle zažila. "Jé, vy jste odbornice na litevštinu a lotyštinu? Já bych potřeboval/-a..."
A nejde jenom o ekonomiku. U malých jazyků je nedostatek soudních a policejních tlumočníků a překladatelů, takže ti stávající jsou přepracovaní a mají dlouhé termíny odevzdání. Kdyby jich bylo víc, soudům a policii by všechno netrvalo tak strašně dlouho.
Poslední dobou se navíc objevuje víc a víc případů kyberkriminality. Zločinci z několika evropských států si založí webové stránky a obírají lidi prostřednictvím internetu. Takové případy musí řešit třeba sedm malých států zároveň... a už chápete, kam tím mířím: je potřeba spousta odborníků na to prostředí a na ty jazyky, co přeloží všechny ty mezinárodní zatykače a protokoly z výslechu.
Mimochodem, to se pořád píše o strojových překladačích a jak překladatele nahradí umělá inteligence... Jenže málokomu dochází, že soudní překlad může stokrát přeložit umělá inteligence – ručit za něj stejně musí člověk. Nikdo neví, jestli překlad pomocí umělé inteligence bude dokonalý, a jestli ano, tak kdy. Když umělá inteligence přeloží „odvolat se můžete do 30 dnů od vydání rozsudku“ jako „odvolat se můžete do 30 dnů od předání rozsudku“ a vy se kvůli tomu odvoláte pozdě, tak umělou inteligenci k odpovědnosti nepopoženete.
Zkrátka a dobře - podpora malých jazyků by mohla znamenat míň čekání a frustrace.
Často jsem slyšela argument, že 1) není potřeba, aby se tyhle jazyky učily na univerzitách. Že by stačily kurzy a jazykové školy.
Nebo že by 2) stačilo využívat imigranty z dotyčných zemí, kteří umí česky, lidi ze smíšených rodin nebo lidi, co se ten jazyk naučili při pracovním pobytu v té zemi.
1) U některých profesí by to určitě šlo. Ale ukažte mi podrobný a realistický business plán těch jazykových kurzů a pak se můžeme bavit. Zatím ho nikdo nevymyslel.
2) A těch imigrantů, lidí ze smíšených rodin a lidí, co se jazyk naučili z jiného důvodu – těch tu prostě není dost. Možná jich někdy dost bude, ale spoléhat se na to nedá.
Co tím vším chci říct? Je to prosté, milý Watsone. Rušení malých jazykových oborů není dobré ekonomické řešení.
Je výhodné pro fakulty, ale ne pro český stát. Vypadá to, že se tím ušetří – ale ve skutečnosti se tím připravíme o zakázky a zkomplikujeme si soudnictví.
Dobré ekonomické řešení by bylo:
podpora praktických předmětů na fakultách (což třeba FF MU už dělá)
lepší komunikace mezi obchodníky a fakultami, mezi humanitními a přírodovědnými obory (prostě se navzájem potřebujeme)
lepší informovanost ve společnosti i na fakultách
a lepší zacházení se soudními překladateli ze strany státu.
